POZOR!!! Navázáním uzlu na lano se snižuje nosnost lana téměř o polovinu!
Způsobují to tři základní jevy:
- Mechanické a tepelné (třením) namáhání lana dané jeho násilným ohýbáním okolo malých průměrů, což vede ke stlačování vláken uvnitř oblouků a natahování vláken na vnější straně oblouků pramene lana
- Skládání napětí tahového a tlakového, jenž je způsobeno příčným stiskem sousedících pramenů lana v uzlu
- Vzájemné posouvání jednotlivých stavebních prvků lana, od úrovně vláken až po úroveň molekulární
Uzel je pevnější tehdy, když zatížený pramen lana jde vrchem uzlu, tedy co nejblíže vytvořenému oku (jinými slovy, aby pramen lana, který budeme zatěžovat /viset na něm/, bezprostředně po vstupu do uzlu v něm opisoval oblouk co největšího poloměru ohybu). Také čím více je lano v uzlu ovíjeno v závitech, tím je uzel nosnější.
Základní rozdělení uzlů:
- Kotvící
- Manipulační
- Spojovací
- Prusíkovací (posuvné svírací)
Kotvící uzly:
Kotvení by mělo obsahovat vždy dva kotevní uzly, které jsou navázány každý na jiném kotevním bodu.
Devítkový uzel:
Devítkový uzel málo snižuje pevnost lana - má velkou nosnost. Používá se k hodně namáhaným kotevním bodům. Nevýhodou uzlu je velká spotřeba lana a složitější vázání. Po navázání se uzel musí srovnat.
Beznapěťový uzel:
Beznapěťový uzel téměř nesnižuje pevnost lana. Při vázání uzlu musí být minimálně tři otáčky lana okolo vhodného kotevního bodu ( stožáry, strom….). Po velkém zatížení jde lehce rozvázat. Nevýhodou je velká spotřeba lana. Po navázání se uzel musí srovnat.
Lodní uzel:
Lodní uzel se při zatížení stahuje (utahuje). Uzel drží i při zatížení jednoho pramene lana, ale pouze tehdy, je-li druhý konec lana (nezatěžovaný) dostatečně dlouhý. Pokud je nezatěžovaný konec lana krátký hrozí proklouznutí uzlu a jeho rozvázání. Je možno uzel vázat píchaným způsobem nebo normálně. Uzel vytváří s karabinou pevný bod na laně. Po navázání se uzel může po uvolnění pohybovat a zase utáhnout. Prameny lana jdou posunovat v uzlu, aniž bychom museli uzel úplně rozvázat. Stačí jej pouze nepatrně povolit a můžeme operativně měnit délky pramenů lana.Po navázání se uzel musí srovnat.
Osmičkový uzel:
Osmičkový uzel je symetrický - snadná kontrola jeho správného navázání. Po zatížení jde relativně snadno rozvázat. Výrazně nesnižuje pevnost lana. Může se vázat napícháním, normálně nebo pícháním protisměrně. Nevýhodou je zvýšená spotřeba lana. Po navázání se uzel musí srovnat.
Motýlek:
Váže se jen uprostřed lana. Používá se na kotvení lana, kdy předpokládáme zatížení jak za oko smyčky, tak i při anomálním zatížení (anomálním zatížení - zatížení pramenů lana vycházející z uzlu - uzel se roztahuje). Po zatížení jde uzel velmi dobře povolit. Po navázání se uzel musí srovnat.
Manipulační uzly:
Jednoduché očko:
Používá se jako pojišťovací uzel při vázání dalších uzlů. Váže se na konci lana jako varováni pro lezce, že se blíží ke konci lana.
Poloviční lodní smyčka:
Používá se k jištění i ke slaňování. Lano musí být neustále drženo pracovní rukou - uzel nedrží, pouze svým třením brzdí posouvání lana! Je obousměrný ( můžeme dobírat nebo povolovat). Při slaňování na karabině (HMS) musí lano vést na opačné straně než je zámek s pojistkou jinak hrozí povolení pojistky a otevření zámku! Snadno se váže jednou rukou.
Zadrhávací uzel:
Slouží k zablokování lana při použití u poloviční lodní smyčky, aby lezec měl volné obě ruce. Výhodou uzle je jeho jednoduché zrušení za zatáhnutí volného konce lana. Uzel se musí zajistit např. karabinou ve vzniklém oku ,aby nedošlo k jeho samovolnému rozvázání.
Spojovací uzly:
Protisměrný osmičkový uzel:
Protisměrný osmičkový uzel se hodí jen pro spojení konců lana stejného průměru, nebo popruhů stejné šíře. Uzel nejeví žádné tendence k samovolnému rozvazování. Po silném zatížení jde relativně dobře rozvázat. Spojení dvou lan se provádí v situaci, kdy je dlouhá slaňovací trasa a my potřebujeme delší lano, abychom slanění zvládli na jeden zátah. Konce lana vycházející z uzlu nebo popruhu se musejí dělat dostatečně dlouhé. U lan kulatého průřezu min. 10 cm, u popruhů platí zásada, že volný konec musí být dlouhý alespoň trojnásobek šířky popruhu. Aby jeho nosnost byla co nejlépe využita, je nutno prameny lana nebo popruhu v něm vést pravidelně a co nejúhledněji.
Protisměrný uzel (UIAA):
Pro svou jednoduchost velmi často používaný spojovací uzel. Není však ve všech případech zcela bezpečný. Tento uzel při nevhodném kontaktu se skálou se může poměrně lehce třením rozvázat. Nejčastěji se používá pro spojení obou konců krátkého popruhu nebo krátkého lana do okruhu (vytvoření smyčky). Mohou se jím spojovat jen lana stejného průměru, nebo popruhy stejné šířky. Konce lana vycházející z uzlu nebo popruhu se musejí dělat dostatečně dlouhé. U lan kulatého průřezu min. 10 cm, u popruhů 5mm širokých alespoň 4 cm dlouhý.
Dvojitá rybářská spojka:
Velmi dobré spojení pro lana nestejně velkého průměru. Uzel není náchylný k samovolnému rozvázání a tak se uplatňuje všude tam, kde jde o naši bezpečnost. Po zatížení musíme vynaložit úsilí na jeho rozvázání. Nevýhodou při použití lana stejné barvy je značně problematické zkontrolovat správnost uvázání uzlu.
Prusíkovací (posuvné svírací) uzly:
V horolezectví je mnoho způsobů vázání prusíků. Pro hasiče je nejrozšířenější "klasický" prusík.
Prusík:
Jedná se o základní a nejjednodušší prusíkovací uzel. Tento prusíkovací uzel je symetrický a drží v obou dvou směrech stejně. Pro vytvoření prusíku se používají pomocné šňůry (reep šňůry) o průměru přibližně 1/3 - ½ než je průměr lana ( lano 11mm - reep šňůra 5mm). Při použití větších průměrů dochází k prokluzu prusíku. Používá se k vytvoření pevného bodu na laně, pro sebejištění při slaňování, pro výstup po laně. Nesmí se použít k zachycení pádu! Může se namáhat pouze staticky. Nezatížený se dá po laně lehce posouvat. Po navázání se uzel musí srovnat.